zvířátka! - Články

2. KAPITOLA - 5. část

Sun, 08 Apr 2012 10:52:40 +0200

Tak na přání , další kousek příběhu .. :))

Ucítila jsem na tváři trávu. Pomalu jsem otevřela oči. Opřela jsem se o lokty a zvedla jsem se. Orosená tráva se třpytila pod měsíčním svitem.Podívala jsem se před sebe, ležela jsem u jezera. Z vody se ke mě blížili vlnky. Zvedla jsem hlavu. Uviděla jsem bílého vlka, ale byl jiný než obvykle. Nebyl čistě bílý a od krku až po špičku ocasu měl šedý pruh. Což naznačovalo že je to alfa vlk. Podle velikosti a postavy to nejspíš byla vlčice. Byla pár metrů ode mně, když se zastavila. Byla jsem asi ve stejné výšce, ale vlčice si sedla.

,, Zdravím tě." Pokývla hlavou. Chvíli jsem přemýšlela jak mám odpovědět.

,,Ehm.. A-ahoj." Podívala se na mě.

,,Kolik ti vlastně je?"

,,..Šestnáct." Vypadaĺa překvapeně.

,,Nevadí. Mohu tě o něco poprosit?"

,,Ehm.. jistě."

,,Vidíš támhle na kraji lesa ten velký strom?"

,,Ano."

,,Pod jeho kořeny je balíček. Dones mi ho prosím."

,,Dobře." Vstala jsem a šla k lesu. Opravdu tam nějaký balík ležel.Vzala jsem ho a odnesla ho vlčici.

,,Děkuji." Vzala balík do tlamy a vešla hlouběji do vody. Položila ho na vodu a stoupla si na zadní. Vlčice začala zářit a přeměnovala se na člověka. Když se celá přeměnila, oblékla se do šatů a vyšla z vody.

,,Co jsi vlastně zač?"

,,Jsem alfa vlčice smečky z tohoto lesa. Jmenuji se Caitir." Kdyby se někdo měl vyrovnat kráse a vznešenosti vlka, byla by to právě ona, jelikož z pravé vlčice pocházela. Měla dlouhé, z barvy její srsti, našedlé vlasy. Oči barvy žlutého jantaru. A pronášela svá slova s takovou lehkostí, jako nikdo.

,,Krásné jméno, Caitir."

,,Děkuji." Usmála se a ukázala na druhý břeh jezera.

,,Vidíš támhletu dívku, co u vody klečí?" Zamžourala jsem do mlhy a uviděla ji.

,,Ano, kdo je to?" Další vlčice?"

,,Ne je to tvá předchůdkyně."

,,Má předchůdkyně? V čem?"

,,No v opatrování vlků přece." Ještě pořád jsem se s tím nemohla vypořádat. Jsem ochránkyně vlků.

,,Aha."

,,Pojď se mnou." Kývla jsem a stoupla si. Šli jsme k dívce.

,,Ahoj, Ello."

,,Ahoj." Obě se mírně poklonily.

,,Už si zase v lidském těle?" Usmála se.

,,No občas si musím odpočinout." Caitir se zasmála.

,,A kdo je tohle?"

,,Ah , to je, Ello, Aileen. Je tvým nástupcem." V Elliných očích se něco změnilo.

,,To už ste mě nahradili?" Nejdřív zněla trochu rozzlobeně, ale potom se zasmála. Ulevilo se mi.

,,Už na všechno nestačíš, každá maličkost tě vysílí."

,,Hm.. Jak dlouho už si v mém domě?"

,,To je tvůj dům?"

,,Jistě, a jak se ti líbí můj pokoj?"

,,Je překrásný!"

,,No ještě aby ne!" Zasmála se.

,,Ale co znamenají ty nápisy na skřínce?"

,,To se dozvíš, postupem času." Usmála se.

,,Proč mi to neřeknete už teď?"

,,Ty mi vykáš? Panejo! " Ella se začala smát.

,,Prosím tě, tykej mi! Jsem jenom o pár let starší než ty."

,,Um.. tak promiň. Ale proč mi to nemůžeš říct už teď?"

,,Nepotřebuješ to vědět, až nastane čas, dozvíš se to. Stejně to není nic důležitého."

,,Dobře."

,,Budu tě muset toho asi ještě hodně naučit." Povzdechla si.

,,Co máš na mysli?"

,,No přece ochranu vlků! Nebo si snad zapomněla proč tu si? Nechceš tu být?! Nechceš je snad chránit?!"

,,Ello!" Ella zněla vážně naštvaně, a asi by i dál pokračovala, kdyby ji Caitir nezastavila.

,,Promiň, Aileen."

,,Ne, já se omlouvám." Překvapeně se na mě podívala.

,,Pořád si neuvědomuju v jaké situaci jsem. Jak je to vážné."

,,Ne, promiň , nechtěla jsem na tebe začít křičet.. jenom.. Poslední dobou jsem opravdu vyčerpaná. Pytláci si nedají pokoj.. Pořád hledají vlky i jinou zvěř. Musím je mást, nebo zabíjet .."

,,Promiň, ale říkala jsi zabíjet?"

,,Jo, jistěže... Neřekli ti to?"

,,Ehm .. ne..?" Ella se otočila na Caitir, ale ta jen pokrčila rameny. Ella ke mě přišla blíž a chytila mě za ramena.

,,Aileen, my je musíme zabít!"

,,Ale..Co když mě chytí! Co když to odhalí!"

,,Aileen!!" Zatřásla se mnou.

,,S tvými schopnostmi tě neodhalí!"

,,Jakými schopnostmi ??!" Ella se znovu otočila na Caitir, téměř vražedným pohledem. Ale ta jen pokrčila rameny a naznčovala, že nic neví.

,,Nic ti neřekli? O tvých nadcházejících schopnostech??"

,,Ne!" Ella se zhluboka nadechla a pustila mě. Ustoupila pár kroků.

,,Později je začneš poznávat."

,,Ale jaké schopnosti??"

,,Řekla jsem ti, že je poznáš!!... Promiň .. radši už půjdu. Mějte se." Otočila se a po chvíli zmizela v mlze.

,,Co to mělo znamenat?"

,,No.. to já nevím.. Je taková poslední dobou skoro pořád. Je vyčerpaná. Ale nemusela si to vybít na tobě.. Už je skoro čas."

,,Na co?"

,,Na den." Usmála se.

,,Co? Ne, počkej! Ještě se chci na něco zeptat!

Veselé Vánoce :))

Sat, 24 Dec 2011 09:01:00 +0100

Zdravím, nemám na své blogy už moc čas.. :D Ale nesmím opomenout, popřát Vám všem Veselé Vánoce a Šťastný Nový rok ! :))

Přeji také hodně dárků, zdraví , štěstí a lásky :))

2.KAPITOLA - 4. část

Tue, 29 Mar 2011 19:04:25 +0200

Omlouvám se, že je to jen takový kousíček, příště se polepším :)

V nitru každého člověka bojují dva vlci.

Jeden je špatný:je to vztek, závist, žárlivost,

smutek, sobeckost, hrubost, nenávist, sebelítost, falešnost…

Druhý je dobrý: je to radost, klid, láska, naděje,

vyrovnanost, skromnost, laskavost, štědrost,

věrnost, soucit, důvěra…

Který z nich vyhraje?

Ten, kterého krmíš..

Krásné indiánské přísloví.. Pomyslela jsem si.

"Aileen! Pojď dolů, večeře je už na stole!" Povzdechla jsem si.

"Už jdu!" Sebrala jsem knížku a šla dolů. Když jsem šla po schodech, uslyšela jsem cizí mužský hlas. Pomalu jsem došla k oblouku do jídelny. Nemohla jsem uvěřit svým očím, v břiše mi začalo podivně bolet. Nedůvěra, špatný pocit. Je tady. Aiden Domhnall.

"Dobrej večer." Řekl to s chladností, kterou se ani neobtěžoval zakrýt. A jeho ledově šedé oči mě probodávali.

"Dobrej." Ani jsem se neobtěžovala nasadit nějaký příjemnější tón a sedla jsem si ke stolu co nejdál od něj.

"Tohle je Aiden Domhnall, Aileen…"

"Jo já vím, už sem měla to potěšení." Skočila jsem mamce do řeči a usrkla jsem čaje, samozřejmě jsem si spálila jazyk. Zasyčela jsem a položila hrnek na stůl. Kruci. Otevřela jsem knížku a začala jsem číst.

"Aileen, buď tak hodná a alespoň při večeři si nečti!" Jen jsem se na mamku nevěřícně podívala. Nikdy jí to nevadilo.. Asi si myslí, že je to neslušné, když tu máme.. návštěvu. Moje oči namířili ledový pohled na Aidena.. Pohled mi oplatil, ale jeho ledově šedýma očima byl ten jeho daleko mrazivější. Přesto jsem se od nich nemohla odtrhnout. Donutilo mě to, až když přede mě mamka položila talíř s chlebíčky. Chlebíčky? Mamka skoro nikdy nedělá chlebíčky! Ale tak co. Jeden jsem si vzala.

"A jak se vám tu líbí?" Už byl zase jak mílius, když se jedná o rodiče.

"Ale jo, dobře, děkuji za optání." Usmála se.

"Přinesl jsem tu smlouvu." Připadal mi jako ďábel, když to řekl. Jako když si jde pro podpis na smlouvu do pekla.

"To je skvělé." Taťka si vzal brýle a pozorně smlouvu přečítal. Aiden na něj koukal jako liška. Vychází mu plány, ať už jsou jakékoliv. A z nějakého důvodu mě to znepokojuje.

"Ta smlouva vypadá, že nemá chybičku." Usmál se, sundal si brýle, vzal pero do ruky a pečlivě se podepsal. Potom ho podal mamce a ta se také podepsala. Doufám, že se nemusím podepisovat, protože bych do té smlouvy nejspíš udělala rýhu. Ale mamka tu smlouvu podala zpátky Aidenovi.

Dojedla jsem a zvedla se od stolu, měla jsem namířeno do svého pokoje, ale mamka mě zastavila svými slovy: "Nechceš tu s námi aspoň pro dnešek posedět, když tu máme hosta?" V tu chvíli jsem nevěděla co mám říct nebo lépe, udělat. Nevěděla jsem, proč mě tak nenávidí. Každopádně, mě taky lezl pěkně na nervy. Ale ty jeho oči, když jsem přehlédla ten ledový pohled, za ním bylo něco, co ve mně vyvolávalo zvláštní pocit. Já ten pocit znala, ale za žádnou cenu jsem si ho nechtěla přiznat. Nechtěla jsem být nezdvořilá, tak jsem řekla jen: " Bolí mě hlava, půjdu si lehnout. Dobrou." Původně jsem chtěla říct něco jako: "Ne, s tímhle otravou tu nehodlám dál trčet." Ale přece jenom, jsem "hodná holka" nebo si to alespoň všichni myslí, a to mi zatím vyhovovalo.Už není důležité jestli to pravda je, anebo ne…

Sněžný levhart -Irbis- info

Mon, 21 Feb 2011 21:26:47 +0100

Levhart sněžný také irbis, bývá po právu považován za jednu z nejkrásnějších kočkovitých šelem. Tohoto obyvatele vysokých hor Střední Asie vybavila příroda k životu v drsných podmínkách velehor. Jemných, hustých a nádherně zbarveným kožichem. Dorůstá délky 1-1,3 m, huňatý ocas měří až 90 cm, hmotnost se pohybuje od 25 do 50 (kg), výjimečně až 70 kg. Původní areál rozšíření sahal od Afghánistánu východně až po jihozápadní břehy Bajkalského jezera, zabíral horské pohoří západosibiřského a Mongolského Altaje, Ťan Šan, Pamír, Changaj, Hindúkuš, Kašmír.

Irbis obývá horské alpínské stepi, řídké lesy, skalnatá úpatí hor a okraje sněhových a ledovcových polí. V létě vystupuje do nadmořské výšky až 6000 m, v zimě se stahuje do poloh kolem 2 000 metrů, někdy se za kořistí stěhuje i níže. Velmi dobře skáče a loví hlavně kozorožce, divoké ovce argali, kozy šrouborohé, tahry, v nižších polohách i jeleny, divoká prasata a drobnější obratlovce. V blízkosti lidských sídel se odvažuje i na stáda domácích zvířat. Proto jej pastevci a lovci stále pronásledují, na mnoha místech byl již zcela vyhuben a dnes patří k nejvíce ohroženým šelmám.

zdroj ^^

2. KAPITOLA -3. část

Sun, 13 Feb 2011 15:33:33 +0100

V tunelu byla úplná tma a několikrát jsem zakopla.Když jsme asi po pěti minutách vyšli na světlo, přivřela jsem oči a zastavila se. Pomalu jsem je otevírala. První co jsem uviděla byla voda a u ní stála vlčice s mláďaty. Když si mě všimla , mírně sklonila hlavu a po chvíli ji zvedla. Usmála jsem se na ní.

"Kde to jsme?" Sorcha si sedla a podívala se na mě.

"V Ráji."

"V Ráji?"

"Ano, sem nemůže nikdo, kromě chráněných zvířat a zvířat v ohrožení."

"Aha, to je nádherný."

"Tohle místo se tu objevilo v době, kdy se nejvíc rozšířilo pytláctví.Duch lesa nás zavolal , nás i všechna ohrožená zvířata v tomto lese i mimo něj."

"Ale tady přece nemůžou být všichni ne? Viděla jsem v lese spoustu zvířat."

"Ano, pojď za mnou, to ti vysvětlí rada starších."

"Ty sou snad úplně všude." Zamumlala jsem.

"Prosím?"

"Ale nic."
Usmála jsem se. Při cestě jsme potkali snad všechnu možnou zvěř. Prošli jsme lesy, louky i bažiny. Hory i skály. Až jsme došli k nejvyšší hoře. Šli jsme spirálovitou cestou nahoru a asi v půlce jsme se zastavili.

"Jsme tu."

"No konečně." Sedla jsem si na zem.

"Nezapomeň, je to rada starších, musíš se chovat mírně podřazeně. Jo a ještě jedna rada, až tam přijdeš, pokloň se a zůstaň tak, dokud ti nepovolí si sednout. Ano?"

"Počítala jsem s tím." Zasmála jsem se.

"Fajn…připravená?"

"Hm."Kývla jsem.

"Tak jdeme." Zvedla jsem se a vešla do jeskyně, která se ukrývala v hoře. Obklopila nás tma. O chvíli jsme vešli do velké místnosti, kde svítilo pár loučí, takže jsem alespoň trochu viděla, kde vlci sedí. Poklonila jsem se.

"Kdo to sem přichází? To není zvíře."

"Ne pane, je to člověk." Jeden vlk se zvednul.

"Člověk?! Jak si ho sem mohla přivést?"

"Vlastně je to dívka, uctivý pane."

"Tak dívka říkáš? Hm.." Podíval se na mě. " tak ať už se neklaní, můžeš vstát." Podívala jsem se na Sorchu a ta na mě kývla.

"Děkuji, pane."

"Hm.. koukám, že slušně vychovaná dívka,"

"Když dovolíte, chovám k vlkům velkou úctu. Miluji je více, než lidi."

"Opravdu?" Kývla jsem.

"Už jsme se jí ukázali dřív a nikomu o nás neřekla pane, usoudila jsem tedy, že jí můžeme věřit a ukázat Ráj."

"A ví už všechno?"

"Ještě ne pane, ale přišli jsme proto, že chtěla vědět, jak je to se střídáním zvířat v ráji a v normálním světě."

"Tak ty sis všimla?" Usmál se a já kývla.

"Je to celkem složité, tak pozorně poslouchej… Když samice se samcem čekají mláďata, jdou sem, do Ráje. Tady je samice porodí. Když je mláďatům jeden rok, vrátí se samice se samcem a mláďaty do normálního světa. Samice se samcem už poté umírají v normálním světě. Až si jejich mláďata najdou partnery a samec a samice čekají mláďata, jdou opět do ráje a tam je porodí.Když je mláďatům jeden rok, jdou i s rodiči do normálního světa.Když rodiče zestárnou jdou pro změnu zpět do Ráje a tam pomáhají současným rodičům s mláďaty, která pak jdou do normálního světa. Nakonec tito staří
v Ráji už umírají.

"Aha, takže je v podstatě více vlků, než si všichni lidé myslí, jen se neukazují. To jsem ráda.."

"Ano, to ale neznamená, že je můžete přestat chránit. V Ráji musejí být vždy alespoň dva vlci z normálního světa a v normálním světě musejí být alespoň dva vlci z Ráje. Vždy tu musí být rovnováha."

"To chápu."

"No každopádně. Myslím, že už je čas jít.Mimo tento Ráj sice utká čas pomaleji ,ale stejně je už pozdě.Myslím, že by si tady .. dívka."

"Aileen.., pane."

"Tak tedy Aileen, umíš jezdit na koni?"

"Dlouho jsem nejezdila."

"Sayoran tě povede."

"Kdo?"

"Pojď." Sorcha se zvedla a zamířila k východu. Rozeběhla jsem se za ní. Když jsem vyšla ven, před horou stál krásný černý mustang.

"Ten je nádherný!" Rozeběhla jsem se dolů.

"Opatrně!"

"Neboj!"

"Ahoj.. Sayorane." Usmála jsem se a on pohodil hlavou.

"Odvezeš mě k tunelu?"

"Ano." Vylezla jsem na něj.

"Můžeme?"

"Já ano."

"Já také. Poběžím vedle vás."

"Dobře. Tak běž." Sayoran popošel směrem k cestě po které jsme šli už dřív. Přidal do klusu a po chvíli do cvalu. Bylo to nádherné. Běželi jsme přes louky, lesy a kolem jezer. Okolo hor i skal, až jsme dorazili k prvnímu jezeru. Sayoran se zastavil před stromem a pohodil hlavou.

"Jsme tu."

"Děkuju." Usmála jsem se a slezla jsem z něj.

Pomalu jsem vstoupila do tmavého tunelu a po chvíli jsem už zase byla v tom známém lese kousek od našeho domu. Sorcha za námi uzavřela kmen a šla mě doprovodit k domu. Asi deset metrů od okraje lesa se Sorcha zastavila.

"Dál už musíš jít sama."

"Jo, já vím, mohl by tě někdo vidět." Otočila jsem se k domu a šla k němu, po chvíli jsem se ještě otočila a zastavila se.

"Děkuju." Sorcha vypadala překvapeně.

"A za co?"

"Za tu důvěru." Usmála jsem se a Sorcha se otočila a odešla.

Raven design ^^

Sun, 13 Feb 2011 15:29:22 +0100

Tak co říkáte na naší novou image? :)

Vraní design ^^

Je to něco jiného než minule .. jiný styl a tak .. ale přece jenom doufám, že se Vám líbí ^^

Rovnou k tomu přihodím další část přběhu - Vlčí Hněv

A je to tady !! 1.1. 2011 !! Yahooo !! ^^

Sat, 01 Jan 2011 00:18:13 +0100

xD xD 1.1. 2011 !! Tak co, měli ste nějaká předsevzetí??

Víte co se říká, co a nový rok , to po celý rok, .. takže rychle do učení ! xD xD

A nebo do čehokoliv jiného .. :D :D ^^

Šťastný Nový Rok !! ^^

Fri, 31 Dec 2010 23:48:10 +0100

Šťastnej novej rok přeju Všem !

a všem zvířatům ve volné přírodě do nového roku přeju málo pytláků a úmrtí :(

a mnoho mláďat , lásky a štěstí ! :)

a tak pro radost ^^

Veselé Vánoce !

Fri, 24 Dec 2010 12:19:14 +0100

Veselé Vánoce všem !!! ^^

Samozřejmě i všem Zvířátkům, jak divokým, tak domácím mazlíčkům m^^m

Hodím sem pár obrázků ^^

A ještě popřeju zdraví, štěstí, lásku jak pro Vás tak i pro vaše mazlíčky ^^

A teď taky něco pro ty divoké :)

2.KAPITOLA - 3. část

Wed, 15 Dec 2010 21:06:25 +0100

Tk jsem tu po dlouhé době s dalším kouskem příběhu ^^ užijte si to :)

Otevřela jsem oči. Oknem prosvítali ještě slabé sluneční paprsky. Usmála jsem se a protáhla se. Dnes udělám konečně věc , kterou jsem chtěla udělat už dávno. Vstala jsem z postele a běžela dolů. Zpomalila jsem u botníku , ale nakonec jsem vyšla ven bosa. Nadechla jsem se čerstvého vzduchu a rozeběhla jsem se, po orosené trávě, k lesu. Zastavila jsem se a zhluboka se nadechla. Lehla jsem si do mokré trávy a zavřela oči. Jen jsem poslouchala ptačí vítání slunce. Po chvíli jsem uslyšela kroky. Otevřela jsem oči a pomalu si sedla. Přede mnou stála bílá vlčice.Bílá jako první sníh.. Podívala jsem se na sebe . Krásné bílé šaty .. To ne .. ten sen .. Zdá se mi znovu?"

,,Vstaň." Vytřeštila jsem na ní oči.

"Co prosím?"

"Vstaň .."

"Já?"

"Ano." Bylo to jako šepot větru, ale věděla jsem
, že ke mně mluví ona.

"Jsi ta vlčice ze snu , že ano?"

"Ano .." Za vlčicí se objevil další vlk. Krásný ,šedý, mohutný
vlk.

"Ty .. jsi ten vlk, který se chytil do pasti!"

"Ano jsem. Ve skutečnosti se mi ale nikdy nic nestalo."

"Aha .. To je dobře.. A máte nějaká jména ?"

,, Já jsem Sorcha." Vlčice mírně sklonila hlavu.

,, A já Faolan." Vzpomněla jsem si . že je to jeden z párů vlků, kteří si při prvním setkání jen sedli, zatímco ostatní leželi.

"Nejsi ty náhodou alfa vlk?" Zdálo se mi , že se usmál.Mírně naklonil hlavu na stranu.

"Jsu chytrá." Usmála jsem se .

"No , vím toho o Vás hodně."

"Uvidíme."

"Eh?"

"Pojď za námi."

Vlci se rozešli zpátky do lesa.

"Kam to jdeme ?" Neodpověděli. Šli pořád dál.

"Proč se mi zdají ty sny? Co to znamená?" Opět neodpověděli.

"Ale notak, copak mě neslyšíte?" Jen šli dál, ale neodpovídali.

"Dobře vzdávám to , evidentně nemá cenu se teď na cokoliv ptát."

Nešli jsme tou cestou jako vždy. Šli jsme skrz les, pořád hlouběji. Pod nohama se mi začala , místo větví a jehličí, zjevovat tráva. Les se začal víc
a víc zelenat. Všude byly jen listnaté stromy, mech tráva, lesní ovoce a také pár květin. Blížili jsme se k mohutnému stromu. Byl to zvláštní strom, přes jeho podivně převislé
větvě nebyl vidět ani kmen. Když jsme od něj byly asi pět metrů, vlci se zastavili.

Oba natáhli přední tlapy dopředu, takže to vypadalo, jako kdyby se klaněli. Zůstala jsem stát a jen se na ně dívala. Sorcha se na mě podívala.

"Mám to taky udělat? Mám se uklonit?" Kývla na mě.

"Jako .. úplně stejně?"

"Jestli to dokážeš." Snad .. Klekla jsem si tedy na kolena a položila ruce přesně jako ona.Sorcha se otočila zpátky a oba sklonili hlavy. Po chvíli jsem jí sklonila i já.

Chvíli se nic nedělo, ale potom..

Najednou se větvě, co zakrývaly kmen, začaly hýbat. Otáčeli se pryč od kmene
a za nimi se začala objevovat díra. Když se větve přestaly hýbat, vlci vstaly a šli ke stromu blíž.

"Pojď za námi, neboj se.." Stoupla jsem si a Faolan vešel dovnitř.

"Běž , půjdu hned za tebou." Kývla jsem na ní, sklonila se a šla za Faolanem. Sorcha se rozhlédla kolem , otočila se zpátky, dotkla se tlapou jedné z větví a rychle
vběhla dovnitř. Větve se rozhýbali a opět zakryly vchod do neznáma…

Berousek- Lovec krokodýlů (Cirkus Sultán)

Mon, 22 Nov 2010 15:06:06 +0100

Berousek :

Velikost - 10/10

O velikosti bychom mohli diskutovat s cirkusem Humberto nebo Jo-Joo .

Je velký nejen manéží a místy k sezení,

ale hodně místa zabere i velké množství kamionů, maringotek , ale také ohrady a stany pro zvířata.

Zvířata - 10/10

a jejich Drezura - 5/10

V tomto cirkuse jsem nepomáhala, takže jsem zvířata neviděla zblízka, ale v představení vypadala dobře.

Drezura zvířat byla převážně nudná, v cirkuse a hlavně u drezur koní , poníků atd.. je důležitá hudba. Když máte krásné černé koně a k tomu pěkné malé poníky a chcete aby to vypadalo elegantně a krásně , nemůžete tam dát rockovou, nebo podobně ,,neutrální" hudbu/písničku.

Když máte krásného koně s roztomilým malým poníkem, dáte k tomu nějakou veselou hudbu a né louskáčka ! Takže hudba mě u těchto, jinak hezkých drezur, velmi zklamala.

Opičky jezdící na ponících jsou zajímaví, ale nemám moc ráda takhle exotická zvířata v cirkuse.

Vytáhnout 3 malé a potom 2 středně velké krokodýly z ohromných krabic a tahat je za ocas po manéži, pak si na něj sednout a otevírat mu tlamu, mi nepřijde nějak zajímavé..

podívejte se sami ▼

Akrobacie - 4/10

Na vzdušnou akrobacii jsem čekala hodinu a půl ! Začátek byl zajímavý, dokonce tam byla po dlouhé doběsprávná hudba, ovšem samotná akrobacie byla krátká a tím nijak zvlášt zajímavá.

Akrobacie typu, točení krychle na hlavě a na ruce a ,,žonglování" s válci na nohou jsou zastaralé a znovu u některých byla špatně zvolená hudba. Zkráceně, nic moc.

Klauni - 1/10

Zaprvé tam byl jen jeden klaun a tomu bylo kolem 25-ti let.. Ten 1 bod má za to, že byl možná trošičku vtipný pro dospělé. Ale kdyby neměl červený nos a trochu namalovaný obličej , nepoznali by ste , že je to klaun. Měl na sobě černý frak a vůbec nebyl oblečený jako klaun. Vyvrcholil to tím, že při jednom ,,kouzlu" 2x zmínil Kájínka..! Vzhledem k tomu , že třičtvrtina cirkusu byly děti pod 10 let, bylo to velmi hloupé a nevkusné..

Cena - 5/10

Jak jistě všichni ví, Berousek je hodně bohatý a tím pádem drahý.

Vstup pro dítě- 120 kč ( u mnoha cirkusů je tato cena pro dospělého)

vstup pro dospělého - 200 kč

Lóže bohužel nevím.

Cukrová vata- 30 kč

Popcorn - 25 kč

Balónek - 50 kč

během přestávky se jezdí na ponících a po představení se fotí s krokodýly a ,,mluvícím koněm". Cenu nevím

Celkový dojem - 35/60

Popravdě jsem přišla rozhořčeně domu s tím , že už do Berouska nikdy nepudu a že těch 200 kč jsme klidně mohli hodit z okna !

Berousek je zkaženej penězma a slávou .

Takže doporučuju do Berouska nechodit !

pa ^^

Fairlight

P.S. - tyto fotky nejsou moje - zdroj

Kritiky všeho druhu o cirkusech

Sun, 21 Nov 2010 18:45:01 +0100

Dobrý den a ahoj ! :)

Už od svých 12 let pomáhám v cirkusech(stojí přímo před mým barákem :) ). A skoro všechny byly úžasný :), krásná a zábavná vystoupení , krásná zvířata, milí lidé.. :)

Ovšem před 5-ti dny přijel Berousek.. - Lovec Krokodýlů - Cirkus Sultán .

V tomhle cirkuse jsem nepracovala, i když jsem chtěla ale ani mě ani mé kámošce se nechtělo .. Byla strašná zima ..

Dneska jsem tam šla s bráchou .. Říkala jsem si jaké to bude úžasné .. přece jenom je to Berousek !Jeden z nejlepších cirkusů v ČR !

Lístek pro dítě : 120 kč

(naštěstí měl brácha vstupenku zdarma)

Lístek pro dospělého : 200 kč

Lóže nevim .. Mamka se obětovala a ten lístek mi koupila .. když jsme v půl 2 vycházely z domova .. ještě pořád jsem se těšila .. Čekaly jsme do 2 hodin .. a představení začalo ...

Tohle má být jen úvod .. a vzhledem k tomu , že jsem to tu tak načala .. dál čtěte až kritiku v článku Berousek - Sultán ..

2. KAPITOLA -2. část

Wed, 27 Oct 2010 19:27:22 +0200

Tak tu máme dálší mini kousek .. omlouvám se , že je to tu po tak dlouhé době a tak málo, ale opravdu nemám čas .. sem na střední tkže .. :)

Zase mám ty šaty..už nejsem v lese, ale na horách. A sněží. Ale zima mi není.Přesto cítím ten vítr..Cítím sníh pod holýma nohama. Nade mnou proletěl vrtulník.Kulka dopadla těsně vedle mě.Nebylo pochyb ,že pocházela z vrtulníku a byla určena mně.Když jsem konečně přinutila mé nohy se pohnout, rozeběhla jsem se k řece. Další kulka mě mihla jen o vlas. Skočila jsm do řeky a zasavila jsem se. Dívala jsem se na odraz do vody. Jantarové oči a krásná bílá srst. To jsem já? Další kulka už dorazila na své místo. Nohou
mi projela ostrá bolest a voda se začala zabarvovat do ruda. Musím pryč! Odrazila jsem se od země a běžela jsem dál. I když mě noha bolela při každém kroku, musela jsem jim utéct. Musím se někam schovat. Zaběhla jsem do lesa. Vrtulník mě pořád sledoval. Ještě několikrát mě kulka minula. Běžela jsem do jeskyně a zvuk vrtulníku po chvíli ustal. Lehla jsem si a začala olizovat ránu.Uslyšela jsem kroky. Jeskyně nebyla moc velká, a tak, i když jsem se tiskla na stěnu, měla jsem
tlapy skoro venku.Přede mnou se objevili boty.

,,Tak sem poď ty ďáble !Dám si tvojí kůži nad krb!!" Zavrčela jsem. Do jeskyně vnikla hlaveň zbraně. Zavřela jsem oči a zakňučela.Ozval se výstřel a mě se zatmělo před očima.

Otevřela jsem oči a zhoupl se mi žaludek. Dala jsem si ruku na pusu a polkla jsem
Zhluboka jsem dýchala. Vstala jsem z postele
a šla k oknu. Co se to ksakru děje ?? Nikdy jsem takové noční můry neměla. Až teď .. Až když jsem potkala vlky. To bude nejspíš ono. Je to určitě kvůli nim.

Ve tmě jsem uviděla vlčí oči. Vlk na mě chvíli koukal , pak se otočil a odešel.Zívla jsem a šla jsem si znovu lehnout. Za chvilku jsem usnula.

2 KAPITOLA - 1. část

Tue, 12 Oct 2010 17:14:30 +0200

Ahoj .. omlouvám se , že sem další kousek dávám tak pozdě, ale neměla jsem vůbec čas .. opravdu je to jen kousek .. co nejdřív přidám další :)

2. kapitola

Sny

Dnes se mi snad poprvé nezdá o tom,že jsem vlk. Jsem to prostě já a mám na sobě krásné bílé šaty. Přesto jsem v tom samém lese jako vždy. V tom lese, kde jsem byla už s jelenem. Blíží se ke mně vlčice. Stojím jako přikovaná její krásou, je bílá jako první sníh.. Zastavila se. Lehce mě zatahala za šaty.Potom se otočila a popošla dál.Zastavila se a podívala se na mě. Vzpomněla jsem si na Eiona. Pomalu jsem se k ní tedy rozešla.
Ona se znovu otočila a šla dál. Po chvíli jsme došli ke známému jezeru.

,,To jezero znám, proč mě sem vedeš?" Zastavila se a otočila se na mě. Šla
ještě o kousek dál , pak se zastavila něco očichala a zakňučela. Šla jsem k ní a klekla si. Past. Byla tam vlčí past.Skoro mi vhrkly slzy do očí.

,,Tohle si mi chtěla ukázat?" Pohladila jsem jí. Vlčice se na mě podívala a odběhla pryč.

,,Počkej kam jdeš? Cos mi tím chtěla říct?" Rozeběhla jsem se za ní. Najednou se zastavila a sedla si. Klekla jsem si k ní a koukala na past.

,,Na co čekáš?" Koukala naprosto vyrovnaně, skoro až lhostejně. Po chvíli otočila hlavu k lesu a pomalu sledovala běžícíoi vlka.Byl to krásný , šedý , mohutný vlk a mířil přímo do pasti.

,,Ne! Stůj! Ty ho nezastavíš ?!" Otočila jsem se na vlčici, ale ta si jen položila hlavu na přední a s lítostí vlka dál pozorovala.Vystřelila jsem z místa a běžela k pasti. Postavila jsem se před ní a začala horlivě mávat rukama.

,,No tak , stůj !!"
Běžel pořád dá l, jakoby mě vůbec neviděl. Běžela jsem mu naproti. Proběhl mě, jako bych byla vzduch. Zastavila jsem se a nemohla se hnout. Uslyšela jsem příšerné zakňučení a rychle jsem se otočila.

,,Néé !!" Otevřela jsem oči a dveře zaskřípali.

,,Co se stalo?" Mamka. Byla jsem zmatená. Sedla si ke mně a pohladila mě po vlasech.

,,Zlý sen? "

,,Jo, strašný."

,,O vlcích?" Zvedla jsem k ní hlavu s očima zalitýma slzami.

,,Ale není to tak jak si myslíš! Nikomu neublížili!"
Dívala
se na mě vyčítavím pohledem, ve kterém se ale ukrýval i strach.

,, A o čem se ti teda zdálo, když si tak vyděšená?"
Zněla spíše podezřívavě než ustaraně.

,,Viděla jsem .." Do očí mi vhrkly nové slzy. Ihned jsem je setřela.

,, Viděla jsem, jak se jeden vlk chytil do pasti a já mu v tom.. nemohla zabránit.." Chvíli bylo ticho.

,,Aha..Dobře ,ale už spi." Dala mi pusu na čelo a odešla. Pomalu se mi začali opět zavírat oči a znovu jsem usnula.

Keirinka má mláďátka ! :D

Mon, 04 Oct 2010 20:40:49 +0200

Ahoj , takže Keirinka :

porodila 8. července 2010 v 7.30

2 mláďata :)

10 min. po narození :)

po 30 min.

2. den života :

poprvé v ohradě:

a poprvé venku :

A ted už bych Vám je mohla konečně představit že? :D

Tohle je Rozeta :)

Později ji dostane kamarádka :)

A tohle je Chiko :)

Ten jde po 5-ti týdnech do zverimexu :) asi 4. den už tam nebyl xD

Takže pa =*

1 KAPITOLA - 3. část

Thu, 16 Sep 2010 21:15:07 +0200

Seděla jsem v pokoji na posteli a přemýšlela .Dneska byl zvláštní den. Budu první noc spát někde jinde, u krásnýho lesa, v krásnym baráku. Usmála jsem se. Vstala jsem z postele a šla se podívat z okna, které vedlo do lesa. Zadívala jsem se do tmy a po chvíli z ní zazářili dva světélkující body. Po chvilce mi došlo , že to jsou oči. Posunuli se dopředu na měsíční svit. V tom jsem poznala tlapy. Byly to bezpochyby vlčí tlapy. Vlk udělal ještě jeden krok , takže odhalil celou hlavu. Vždycky jsem si říkala, že bych se nebála , kdybych uviděla vlka. Teď se ale .. díval na mě ! Ale nebyl to strach, co jsem cítila. Vlastně jsem sama nevěděla .. co je to za pocit. Bylo to poprvé, co jsem
viděla vlka takhle naživo.. Najednu stranu jsem chtěla běžet k němu a objat ho, ale to bylo nemožné. Na druhou stranu jsem z něj měla takový respekt , že bych se na něj nejradši jen celé věky dívala. Bála jsem se , že kdybych šla ven, tak zmizí. Vlk začal přešlapovat a pak si lehl. Ještě chvíli jsem se na něj jen dívala a pak jsem ucítila ohromnou touhu a příležitost, jít k tomu vlku blíž. Nakonec jsem se odlepila od okna, seběhla jsem co nejpotišeji dolů, vzala si mikinu a vyběhla ven. Pomalu jsem obešla barák, ještě tam
ležel a pořád mě pozoroval. Třásla jsem se po celém těle, částečně zimou a částečně vzrušením. Ale ani trochu strachem. Uposlechla jsem své instinkty , které mě občas upozorňovaly na nebezpečí, ale teď byly úplně vklidu. Nadechla jsem se a pomalu jsem šla blíž. Byl asi pět metrů od pomyslné hranice lesa. Vešla jsem do něj a dýchala jsem už normálně. Vlk si stoupl. Vykročila jsem k němu a on stáhl uši dozadu , zvedl ocas a vycenil zuby.
Sedla jsem si .Tohle byl výhružný postoj. Znala jsem je, věděla jsem o nich snad všechno. A nejvíc o jejich chování. Naštěstí pro mě.Napadlo mě, jestli se nemám zachovat jako podřazený vlk. Což znamenalo být menší než nadřízený a stáhnout ocas pod sebe. Jelikož ocas nemám , alespoň jsem se pokusila lehnout si na zem tak, abych byla menší něž on. V tu chvíli svěsil ocas dolů a narovnal uši. V yšlo to. Zvedl hlavu a nadechl se. Bylo mi jasné co chce dělat, tak jsem jen s úsměvem poslouchala. Zavyl . Byl to ten nejkrásnější zpěv jaký jsem kdy slyšela.Vlk přestal výt a nastražil uši. Po chvíli se zdálky ozvala odpověď.

Vypadal z té odpovědi nějak zmateně. Podíval se na mě, lehl si, položil hlavu na zem, sklopil uši a stáhl ocas. Byl najednou menší než já . Byl napjatý jako struna. Sedla jsem si a on se uvolnil. Za chvíli jsem z dálky slyšela rychlé kroky. Vlčí tlapy se odrážely od kořenů a mechu, skákali přes pařezy a menší překážky a samotná těla vlků se půvabně proplétala mezi stromy. Ozáření měsíčním stříbřitým svitem, vypadali jen jako přeludy. Byli jako vítr , co pohladí každý strom s krásnou něžností. Nevěděla jsem , co mají v plánu, ale každopádně jsem se jich nebála.

Zastavili se asi metr ode mě a postupně si kolem polehali. Jen dva vlci si sedli. Zřejmě alfa pár. Jeden z nich zpozorněl a natočil hlavu směrem k domu.

,, Aileen !! Kde jsi??" Máma ! Úplně jsem zapoměla na čas.

,,Utíkejte! Jděte pryč!" Zvedla jsem se a vlci se mnou , mávala jsem na ně rukama.

,, Tak běžte! Nesmí Vás tu vidět !" Zmateně na mě koukaly ale po chvíli se rozeběhli do lesa. Běžela jsem k mámě.

,,Tady jsem."
Mamka se lekla a otočila se.

,,Kde jsi proboha byla??"

,, No šla jsem se jen projít."

,, Vždyť víš jak se tady v těch lesech o tebe bojím! Je tu spousta divoké a nebezpe.."

,, Nic se mi nestane !! A nikdo nebezpečný tu neni!!Alespoň ze zvířat ne."
Otočila jsem se a rychlým krokem zamířila domů. Mamka tam stála a dívala se jak odcházím. Vypadla zmateně
a zároveň ustaraně. Ale ona neměla pravdu ! Zabouchla jsem dveře.

(je to poslední část 1. kapitoly xP líbí se Vám zatim příběh ? :) )

1 KAPITOLA - 2. část

Sun, 05 Sep 2010 22:30:34 +0200

Tak další část :)

"No vidíš, já ti říkala , že to nebude tak hrozný. Dokonce máš kousek za barákem les." Usmála se.

"Vážně?" Najednou jsem se rozzářila a běžela za barák. Zarazila jsem se. Takový les jsem si přece vždycky představovala ve snech! Byl nádherný. Skoro jsem zapomněla dýchat. Pomalu jsem se k němu rozešla. Byl tak stejný! Bylo to až hrůzostrašné.. Poznávala jsem každý strom jako bych okolo nich každý den chodila.Ne. Jako bych okolo nich chodila každou noc ve snech..Došla jsem skoro k lesu, když mě vyrušilo mamčino volání.

,,Aileen! Kde se touláš?"

,,Tady jsem!" Otočila jsem se a šla před barák.

,,Kde si byla?"

,,No u toho lesa."

,,Já jenom , že si tam byla nějak moc dlouho.. Nechci abys do toho lesa moc chodila.. To není jako náš les. Tohle je les plný divokých a nebezpe.."

,,Ne! To slovo nedořekneš! Víš jak ho nenávidim v souvislosti se zvířaty!!"

,,Ale tady je to opravdu nebezpečné!" Přišla jsem k ní blíž.

,,Pro MĚ .. není žádný les nebezpečný.To si laskavě zapamatuj." Zatvářila se zmateně a zároveň vyděšeně. Rychle jsem se otočila k autu. Když jsem k němu došla , táta už měl vyndané všechny kufry z auta. Vzala jsem své dva kufry do rukou a s námahou jsem je položila o kousek dál.

,,Kde je můj pokoj?"

,,To nevím, budeš ho muset najít."

,,Skvělý." Zase jsem kufry upustila na zem a vešla do domu. Na zemi bylo tolik prachu , že jsem šla dál i v botech.
Přešla jsem schod, který rozděloval předsíň od dlouhé chodby. Po levé straně byli dveře do útulné jídelny. Na pravo byl obývák a na konci chodby koupelna. Vešla jsem do jídelny a šla nahoru po schodech. Přede mnou byla malá , tmavá chodba. Šla jsem dál a narazila jsem na černé dveře. Šáhla jsem po klice a uslyšela kroky.

,, Být tebou, tak tam nechodím." Promluvil ledový hlas. Pustila jsem kliku.

,,Proč?"

,,Prostě proto, stejně jsou zamčené."

,,Mm a kdo vlastně si?"

,,Bejvalej majitel,ty? "Ptá se určitě jen ze slušnosti , i když k téhle konverzaci se to moc nehodí, protože musel dole vidět rodiče.

,, Budoucí majitelka." Usmála jsem se , ale nemohl to vidět .

,,Jestli dovolíš, ráda bych si to tu prohlídla." Vyšla jsem ze stínu a prošla kolem něho. Přejel mi mráz po zádech , sledoval mě , jakoby mě chtěl tím pohledem probodnout. Přišlo mi, že se mu naprosto příčí abych tu byla, ale netuším proč, vždyť mě ani nezná !

,,Klidně , ale do té místnosti nechoď!" Řekl to dost výhružmým hlasem na to, abych zrychlila. Pak odešel a já rychle zašla do pokoje. Zavřela jsem dveře a otočila se do pokoje. Byl krásný. Takový pokoj jsem si vždycky přála ! V levém rohu byla krásná manželská postel. Když jsem přišla blíž , všimla jsem si , že na jejím čele jsou vyřezaní vlci. Přejela jsem po nich prsty. Byli krásní, někdo si s nimi musel dát opravdu práci. Popošla jsem kousek dál k nočnímu stolku. Stál pod oknem a bylo na něm krásné , staré zrdcadlo. Měl čtyři šuplíky a na každém bylo něco napsané. Vlastně to bylo vyřezané.. A bylo to .. latinsky? .. Snažila jsem se ty slova přečíst . Na prvním šuplíku stálo: Veni .., Vidi .., Vici Mm .. Myslím, že to znamená .. nějak Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem. Ale proč je to tu napsané?Klekla jsem si abych přečetla druhý nápis.. Mors .. principum .. est. Tomu nerozumím.. Teď ten třetí. Aeternum..vale. Hm .. Ke čtvrému a poslednímu nápisu jsem si sedla. Discas..oportet..,quamdiu..est, quod..nescias.Nechápu to.
Komu mohl tenhle pokoj patřit?

,,Aileen ! Pojď dolů! " Vzdychla jsem.

,,Už du!" Sešla jsem ze schodů a mamka na mě mávala z chodby.

,,Pojď ven!" Vyšla jsem
a oslnilo mě slunce, přivřela jsem oči.

,,Potkala jsi taky toho milého chlapce? Určitě ano, nemohli ste se minout."

,,Mm .. Jakého?"

,,No , toho co tu bydlel před námi." Doufám, že nemyslí toho, koho jsem potkala nahoře.Musela by se pomátnout.

,,Nevím , někdo nahoru přišel , ale nevim jestli to byl on."

,,No bylo mu asi osmnáct a měl bílou košili." Byl to on, jak o něm mohla říct, že je milej?

,,Jo .. tak toho jsem potkala. A řikala si že byl milej?"

,,No jasně, řekl nám, kde co najdeme, číslo na místní policii a do nemocnice, kdyby se prý něco stalo. Je tu dost
nebezpe - čno.. ,ale to už jsem říkala." Takže byl hnusnej jenom na mě?!

,,Jedinej , kdo je tu
nebezpečnej, se mi zdá on." Utrousila jsem.

,, Co jsi říkala? "

,,Nic.. A jak se vlastně jmenuje?"

,,Aiden Domhnall, myslím. Proč?"

,,Jen tak .. přijde sem ještě ?"

,, Copak , líbí se ti?" Mrkla na mě a já vytřeštila oči a začala vrtět hlavou.

,,Mami !? "

,,No co ? " Na oko se zatvářila ublíženě.

,, Jenom se ho chci na něco zeptat."

,, Mm nejspíš jo, přijde ještě domluvit smlouvu."

,,Fajn."

,, No .. a už si viděla svůj pokoj?"

,,Jo je úžasnej." Musela jsem se usmát, když jsem si na něj vzpoměla.

Vybalila jsem si všechny kufry a sedla si na postel. Rozhlížela jsem se po pokoji a zarazila

jsem se u okna, které vedlo do lesa.
Usmála jsem se, vstala z postele a běžela dolů.

,, Jdu ven!"

,,Kam?"

,, No .. tady kousek do lesa." Zastavila jsem se a poslouchala. Mamka na mě vykoukla z kuchyně
a přejela mě ustaraným pohledem.

,, No dobře , ale buď opatrná a vrať se za chvíli, bude večeře."

"Jo neboj."

Vyšla jsem ze dveří a obešla dům. Zastavila jsem se těsně před lesem. Nadechla jsem se a vešla do něj. Jakobych přešla nějakou bariéru. Nemohla jsem dýchat. Padla jsem na kolena a nad lesem se rozlehl křik a šum ptačích křídel. Konečně jsem se znovu nadechla.

"Bože.. co to bylo??"
Zhluboka jsem dýchala. Za keřem se něco pohnulo. Podívala jsem se na něj a po chvíli z něj vyskočil zajíc. Podíval se na mě ,naklonil hlavu na levo a odskočil ode mě na cestu. A znovu se na mě podíval.

,,Ahoj."Usmála jsem se. Zastříhal ušima a poskočil na místě.

,,Copak?"Znovu ode mě dvakrát poskočil a znovu se na mě otočil.

,,Chceš abych šla s tebou ?" Ano, asi bylo hloupé mluvit na zajíce, ale měla jsem pocit, že je v tomhle lese můžné vše.Poskočil dál a já se vydala za ním. Každou chvíli se otáčel a kontroloval ,jestli ho následuji. Po chvíli jsme narazili na krásného jelena. Zastavila jsem se. Bože, jak byl nádherný. Zajíc odběhl pryč a
jelen sklonil hlavu.Přemýšlela jsem co mám dělat , zřejmě jsem teď měla následovat jeho , předtím jsem měla ale něco udělat. Ale co? Vypadá jakoby se klaněl.. Mám se snad taky uklonit??Sklonila jsem tedy pomalu hlavu. Po chvíli ji jelen zvedl a vykročil na cestu. Šla jsem za ním. Netušila jsem kam jdeme a ani mě to nezajímalo. Při cestě jsem se rozhlížela po lese, byl přesně takový , jako v mých snech. Za chvíli jsme došli ke krásnému jezeru uprostřed dlouhé louky, která rozdělovala oba lesy. To jsem také znala, každý sen jsem u něj usínala.

,,Už budu muset jít." Řekla jsem s lítostí. Jelen se otočil. Natáhla jsem ruku a on sklonil hlavu. Položila jsem mu na ní ruku a chtěla ho pohladit. ,,Eion !!" S cuknutím jsem couvla.

,,Eion? ..Tak se jmenuješ?"
Jelen zakýval hlavou.

,,Tak tedy .. Eione .. Dovedl bys mě
zpátky domů prosím?"
Eion si pomalu lehl
a hodil hlavou směrem na hřbet.

,,Co? Mám si na tebe vylézt? " Eion se ani nepohl.

,,Tak.. Tak dobře .." Usmívala jsem se a vylezla si na něj. Naklonila jsem se k jeho hlavě.

,,Děkuju." Zašeptala jsem .Zvedl se a rozeběhl se směrem ven z lesa.

Zastavil asi osm metrů od kraje lesa a skrýval se za stromy. Seskočila jsem dolů.

,,Dál už nesmíš?" Sklonil hlavu. Usmála jsem se , pohladila jsem ho a šla jsem ven. Překročila jsem pomyslnou hranici a čekala co se stane , ale nic se nestalo. Vyšla jsem z lesa a otočila jsem se , ale Eion už tam nebyl. Šla jsem tedy pomalu zpátky domů. Tohle nemůžu nikomu říct. Bude to moje tajemství.. Bude to jen mezi mnou a Eionem..Stejně by mi to nikdo nevěřil..

1 KAPITOLA - 1. část

Mon, 30 Aug 2010 15:07:30 +0200

Tak snad se Vám to bude líbit první menší část :)

1. kapitola

Nový Domov

Stála jsem na balkóně ,opřená o zábradlí. Vedle mě ležela má oblíbená knížka. Krajina s vlky - Rapsodie šedých stínů. Pode mnou se i v tuto pozdní hodinu hemžilo poměrně velké množství aut i lidí. Podívala jsem se na hodiny. Půl jedenácté. Vzala jsem knihu a zašla do pokoje. Sedla jsem si na postel a koukla na kufry. Nevadí mi , přestěhovat se na vesnici, ale bojím se toho, co jsem o ní četla… Je okolo spoustu zvěře, a tím pádem i hodně pytláků.. V lese nebude bezpečno. Máma bude zase vyšilovat.

Hodila jsem sebou na postel a knížku položila vedle na malý stolek. Mmm ta cesta bude taak otravnáá…Zavřela jsem oči a jako každý večer jsem si před očima představovala nádherný les...

Jsem vlk. Vlčice. Krásná, černá vlčice. Všude kolem jsou stromy a lehký vánek mi pročesává srst. Nade mnou stále svítí měsíc, jakoby mě pozoroval.Udělala jsem krok. Musela jsem si pokaždé zvykat na jiný pohyb. Ladnější než lidský. Rychlejší, delší a uvolněnější. Poklusem jsem doběhla k malému jezírku na mýtinu, která se pod měsíční září stříbrně třpytila. Došla jsem na okraj jezírka a napila
se. Pak jsem si lehla, položila hlavu na přední nohy a pomalu usnula…

Crrrrrr! Vytáhla jsem ruku z pod peřiny a zaklapla budík. Pomalu jsem otevřela oči a podívala se na hodiny. Osm hodin? Proč musíme proboha vstávat tak brzo..

,,Aileen !! Vstávej! Snídaně je už na stole! " Páni, to je ale otrava.. Pomalu jsem vstala z postele a protáhla se. Ani jsem se nepřevlíkla a ospale jsem došla do jídelny. Sedla jsem si na židli a div jsem znovu neusnula.

,,Aileen, nespi! Za hodinu vyrážíme." Zvedla jsem hlavu.

"Už?" Řekla jsem otráveně.

"Jak už? Cesta do Pitlochry trvá skoro čtyři hodiny! Dorazíme tak akorát na oběd."

"Hmm.. Kdyby táta neřídil jak šnek, mohly by jsme tam být klidně za tři.."

"Takhle nemluv, buď ráda, že jezdí takhle opatrně a ne jako šílenec."

,,Hmm, když myslíš.." Vzala jsem si kus chleba a strčila ho do pusy.

"Aileen , pospěš si! "
Ach jo .. A je to tady. Nakládání kufrů a odjezd. Naposledy jsem se rozhlédla po pokoji.Bude mi to tu chybět.

Přinesla jsem kufry a sedla si do auta.

"Netvař se , jako kdybychom jeli bůhví kam!"

"No , každopádně je to dost daleko.. Co mám asi celý ty hodiny dělat?"

"Máš s sebou přece knížku ne? "

"Jo .. mám."

"No tak vidíš." Otevřely se dveře a do auta si sedl táta.

"Tak , jak se těšíte na cestu?"

"Kdyby si se zeptal, jak se těšim do Pitlochry. Řekla bych že celkem dost. Ale když se ptáš takhle .. nic moc."

" Neboj, naplánoval jsem pár zastávek."

" No tak to abys jel rychle. Máma chce stihnout oběd."

"Fajn, dneska na to šlápnu. Slibuju." Šibalsky se usmál a pomocí zrcátka na mě mrknul.

"To jsem zvědavá." Přinutila jsem se k úsměvu.

Linlithgow

Stirling

Dunblane

Crieff

Aberfeldy

"Tak! Příští zastávka, Pitlochry!" Zasmál se.

"No, už aby sme tam byli .."

"Za chvilku by jsme měli vidět uvítací ceduli." Mamka bedlivě pozorovala okraje silnice.

,,Tady je!" Vykřikla, až jsem nadskočila. Tentokrát už jsem zpozorněla i já a pozorovala jsem vesnici. Bylo to spíš malé městečko než vesnice. Ale bylo krásné. Krásnější než na fotkách, na které jsem koukala. Cesta skrze Pitlochry trvala asi další půl hodinu, než jsme se dostali k našemu budoucímu domku. Byl krásný a vypadal útulně . Přesto byl poměrně velký. To jsem trochu nečekala. Táta zastavil a já vystoupila z auta. Rozhlížela jsem se okolo s otevřenou pusou.

"Vlítne ti tam moucha." Řekla mamka se smíchem a drcla mi se zuby. Zakřenila jsem se.

"Je to tu hezčí , než jsem si myslela."

Vlčí Hněv - úvod

Thu, 26 Aug 2010 09:36:07 +0200

Ahoj ^^

Takže .. začla sem psát novej příběh :) Trochu realističtější než ten předchozí :D (omlouvám se došla motivace takže s tím příběhem,,Magický les" pokračovat nebudu). Ale vraťme se k mému novému příběhu :) Jak už ste si asi všimli .. jmenuje se Vlčí Hněv

jestli ste neviděli ukázku , tady je :

abych to tu nemusela moc vysvětlovat ..

Ten příběh .. je tak trochu i o mně protože já sem skoro stejná jako Aileen (až na to že nebydlim v irsku a nemluvím s vlky xD .) no .. to sem Vám zas něco prozradila ^^ newadí .. De o to .. že já bych nejradši dělala to co dělá Aileen .. nebo respektive co dělat bude. Mimochodem .. ano je to Anděl .. ale bez křídel :)

Jen abych Vám ještě trochu nastínila děj .. Aileen bude zabíjet pytláky kteří chtějí lovit vlky ale i jinou chráněnou zvěř ..

Takže si to užijte :) 1. část 1. kapitoli sem dám až v pondělí :) 30. 8

Moe zvířátka =*

Sun, 16 May 2010 20:36:36 +0200

Ahoj ^^

Na to, že tak miluju zvířata .. jich moc nemam :D

No .. začnu od začátku .. moe 1. zvířátko bylo morčátko ..:).. jmenovala se Rózinka .. ♥

Bohužel zemřela asi před půl rokem ..

mám ae pár fotek :)..

tu básničku sem psala sama .. :( .. ^^

Eště když jsem měla Rózinku .. chtěl brácha křečka :) .. tak sme ho koupili .. byla to holka a jmenovala se Betinka .. ta ale záhadnym způsobem asi po 4-řech měsících umřela :( .. bohužel nemam jedinou fotku ...

Po delší pauze .. po tom co obě zemřeli .. jsem dostala dalšího křečka .. kluka :) a ten se jmenuje Jumper (skokan) :D .. toho ještě pořád mám :) je to moe zlato .. i když trochu zlobivý :D

dostala sem s ním i holku jménem Rozárka .. ae tu sem asi po 2 měsících dala do zverimexu ptž po tom, co Jumper 2x utekl .. ho nenáviděla .. xD tkže ta šla pryč .. doufám že jí mají nejací hodní lidé :)

:) ..

Mno .. a zrovna včera jsem si koupila 2 nový morčátka :) obě jsou to holky :D ..a jmenují se Keira a Tessa (cel. jm. Tesstarosa) :) pár foteček už mám :)

to rozetový morčátko (nalevo) je Keirinka a ta druhá je Tessinka :) to jméno se k ní docela hodí, když si všimnete toho T co má na hlavě :D

No a tot vše :)

možná sem budu dávat i fotky pejska mýho strejdy :) jmenuje se Kaira ... a rasa .. to nwm :D náká splátanina :D:D ae mam jí moc ráda =* :)

tak já už se loučím pa :)