2. KAPITOLA - 5. část
8. dubna 2012 v 10:52 | Fairlight
|
Vlčí Hněv - příběh
Tak na přání , další kousek příběhu .. :))
Ucítila jsem na tváři trávu. Pomalu jsem otevřela oči. Opřela jsem se o lokty a zvedla jsem se. Orosená tráva se třpytila pod měsíčním svitem.Podívala jsem se před sebe, ležela jsem u jezera. Z vody se ke mě blížili vlnky. Zvedla jsem hlavu. Uviděla jsem bílého vlka, ale byl jiný než obvykle. Nebyl čistě bílý a od krku až po špičku ocasu měl šedý pruh. Což naznačovalo že je to alfa vlk. Podle velikosti a postavy to nejspíš byla vlčice. Byla pár metrů ode mně, když se zastavila. Byla jsem asi ve stejné výšce, ale vlčice si sedla.
,, Zdravím tě." Pokývla hlavou. Chvíli jsem přemýšlela jak mám odpovědět.
,,Ehm.. A-ahoj." Podívala se na mě.
,,Kolik ti vlastně je?"
,,..Šestnáct." Vypadaĺa překvapeně.
,,Nevadí. Mohu tě o něco poprosit?"
,,Ehm.. jistě."
,,Vidíš támhle na kraji lesa ten velký strom?"
,,Ano."
,,Pod jeho kořeny je balíček. Dones mi ho prosím."
,,Dobře." Vstala jsem a šla k lesu. Opravdu tam nějaký balík ležel.Vzala jsem ho a odnesla ho vlčici.
,,Děkuji." Vzala balík do tlamy a vešla hlouběji do vody. Položila ho na vodu a stoupla si na zadní. Vlčice začala zářit a přeměnovala se na člověka. Když se celá přeměnila, oblékla se do šatů a vyšla z vody.
,,Co jsi vlastně zač?"
,,Jsem alfa vlčice smečky z tohoto lesa. Jmenuji se Caitir." Kdyby se někdo měl vyrovnat kráse a vznešenosti vlka, byla by to právě ona, jelikož z pravé vlčice pocházela. Měla dlouhé, z barvy její srsti, našedlé vlasy. Oči barvy žlutého jantaru. A pronášela svá slova s takovou lehkostí, jako nikdo.
,,Krásné jméno, Caitir."
,,Děkuji." Usmála se a ukázala na druhý břeh jezera.
,,Vidíš támhletu dívku, co u vody klečí?" Zamžourala jsem do mlhy a uviděla ji.
,,Ano, kdo je to?" Další vlčice?"
,,Ne je to tvá předchůdkyně."
,,Má předchůdkyně? V čem?"
,,No v opatrování vlků přece." Ještě pořád jsem se s tím nemohla vypořádat. Jsem ochránkyně vlků.
,,Aha."
,,Pojď se mnou." Kývla jsem a stoupla si. Šli jsme k dívce.
,,Ahoj, Ello."
,,Ahoj." Obě se mírně poklonily.
,,Už si zase v lidském těle?" Usmála se.
,,No občas si musím odpočinout." Caitir se zasmála.
,,A kdo je tohle?"
,,Ah , to je, Ello, Aileen. Je tvým nástupcem." V Elliných očích se něco změnilo.
,,To už ste mě nahradili?" Nejdřív zněla trochu rozzlobeně, ale potom se zasmála. Ulevilo se mi.
,,Už na všechno nestačíš, každá maličkost tě vysílí."
,,Hm.. Jak dlouho už si v mém domě?"
,,To je tvůj dům?"
,,Jistě, a jak se ti líbí můj pokoj?"
,,Je překrásný!"
,,No ještě aby ne!" Zasmála se.
,,Ale co znamenají ty nápisy na skřínce?"
,,To se dozvíš, postupem času." Usmála se.
,,Proč mi to neřeknete už teď?"
,,Ty mi vykáš? Panejo! " Ella se začala smát.
,,Prosím tě, tykej mi! Jsem jenom o pár let starší než ty."
,,Um.. tak promiň. Ale proč mi to nemůžeš říct už teď?"
,,Nepotřebuješ to vědět, až nastane čas, dozvíš se to. Stejně to není nic důležitého."
,,Dobře."
,,Budu tě muset toho asi ještě hodně naučit." Povzdechla si.
,,Co máš na mysli?"
,,No přece ochranu vlků! Nebo si snad zapomněla proč tu si? Nechceš tu být?! Nechceš je snad chránit?!"
,,Ello!" Ella zněla vážně naštvaně, a asi by i dál pokračovala, kdyby ji Caitir nezastavila.
,,Promiň, Aileen."
,,Ne, já se omlouvám." Překvapeně se na mě podívala.
,,Pořád si neuvědomuju v jaké situaci jsem. Jak je to vážné."
,,Ne, promiň , nechtěla jsem na tebe začít křičet.. jenom.. Poslední dobou jsem opravdu vyčerpaná. Pytláci si nedají pokoj.. Pořád hledají vlky i jinou zvěř. Musím je mást, nebo zabíjet .."
,,Promiň, ale říkala jsi zabíjet?"
,,Jo, jistěže... Neřekli ti to?"
,,Ehm .. ne..?" Ella se otočila na Caitir, ale ta jen pokrčila rameny. Ella ke mě přišla blíž a chytila mě za ramena.
,,Aileen, my je musíme zabít!"
,,Ale..Co když mě chytí! Co když to odhalí!"
,,Aileen!!" Zatřásla se mnou.
,,S tvými schopnostmi tě neodhalí!"
,,Jakými schopnostmi ??!" Ella se znovu otočila na Caitir, téměř vražedným pohledem. Ale ta jen pokrčila rameny a naznčovala, že nic neví.
,,Nic ti neřekli? O tvých nadcházejících schopnostech??"
,,Ne!" Ella se zhluboka nadechla a pustila mě. Ustoupila pár kroků.
,,Později je začneš poznávat."
,,Ale jaké schopnosti??"
,,Řekla jsem ti, že je poznáš!!... Promiň .. radši už půjdu. Mějte se." Otočila se a po chvíli zmizela v mlze.
,,Co to mělo znamenat?"
,,No.. to já nevím.. Je taková poslední dobou skoro pořád. Je vyčerpaná. Ale nemusela si to vybít na tobě.. Už je skoro čas."
,,Na co?"
,,Na den." Usmála se.
,,Co? Ne, počkej! Ještě se chci na něco zeptat!
Veselé Vánoce :))
24. prosince 2011 v 9:01 | Midori-chan ^^
|
*novinky*
Zdravím, nemám na své blogy už moc čas.. :D Ale nesmím opomenout, popřát Vám všem Veselé Vánoce a Šťastný Nový rok ! :))
Přeji také hodně dárků, zdraví , štěstí a lásky :))
2.KAPITOLA - 4. část
29. března 2011 v 19:04 | Fairlight
|
Vlčí Hněv - příběh
Omlouvám se, že je to jen takový kousíček, příště se polepším :)
*
V nitru každého člověka bojují dva vlci.
Jeden je špatný:je to vztek, závist, žárlivost,
smutek, sobeckost, hrubost, nenávist, sebelítost, falešnost…
Druhý je dobrý: je to radost, klid, láska, naděje,
vyrovnanost, skromnost, laskavost, štědrost,
věrnost, soucit, důvěra…
Který z nich vyhraje?
Ten, kterého krmíš..
Krásné indiánské přísloví.. Pomyslela jsem si.
"Aileen! Pojď dolů, večeře je už na stole!" Povzdechla jsem si.
"Už jdu!" Sebrala jsem knížku a šla dolů. Když jsem šla po schodech, uslyšela jsem cizí mužský hlas. Pomalu jsem došla k oblouku do jídelny. Nemohla jsem uvěřit svým očím, v břiše mi začalo podivně bolet. Nedůvěra, špatný pocit. Je tady. Aiden Domhnall.
"Dobrej večer." Řekl to s chladností, kterou se ani neobtěžoval zakrýt. A jeho ledově šedé oči mě probodávali.
"Dobrej." Ani jsem se neobtěžovala nasadit nějaký příjemnější tón a sedla jsem si ke stolu co nejdál od něj.
"Tohle je Aiden Domhnall, Aileen…"
"Jo já vím, už sem měla to potěšení." Skočila jsem mamce do řeči a usrkla jsem čaje, samozřejmě jsem si spálila jazyk. Zasyčela jsem a položila hrnek na stůl. Kruci. Otevřela jsem knížku a začala jsem číst.
"Aileen, buď tak hodná a alespoň při večeři si nečti!" Jen jsem se na mamku nevěřícně podívala. Nikdy jí to nevadilo.. Asi si myslí, že je to neslušné, když tu máme.. návštěvu. Moje oči namířili ledový pohled na Aidena.. Pohled mi oplatil, ale jeho ledově šedýma očima byl ten jeho daleko mrazivější. Přesto jsem se od nich nemohla odtrhnout. Donutilo mě to, až když přede mě mamka položila talíř s chlebíčky. Chlebíčky? Mamka skoro nikdy nedělá chlebíčky! Ale tak co. Jeden jsem si vzala.
"A jak se vám tu líbí?" Už byl zase jak mílius, když se jedná o rodiče.
"Ale jo, dobře, děkuji za optání." Usmála se.
"Přinesl jsem tu smlouvu." Připadal mi jako ďábel, když to řekl. Jako když si jde pro podpis na smlouvu do pekla.
"To je skvělé." Taťka si vzal brýle a pozorně smlouvu přečítal. Aiden na něj koukal jako liška. Vychází mu plány, ať už jsou jakékoliv. A z nějakého důvodu mě to znepokojuje.
"Ta smlouva vypadá, že nemá chybičku." Usmál se, sundal si brýle, vzal pero do ruky a pečlivě se podepsal. Potom ho podal mamce a ta se také podepsala. Doufám, že se nemusím podepisovat, protože bych do té smlouvy nejspíš udělala rýhu. Ale mamka tu smlouvu podala zpátky Aidenovi.
Dojedla jsem a zvedla se od stolu, měla jsem namířeno do svého pokoje, ale mamka mě zastavila svými slovy: "Nechceš tu s námi aspoň pro dnešek posedět, když tu máme hosta?" V tu chvíli jsem nevěděla co mám říct nebo lépe, udělat. Nevěděla jsem, proč mě tak nenávidí. Každopádně, mě taky lezl pěkně na nervy. Ale ty jeho oči, když jsem přehlédla ten ledový pohled, za ním bylo něco, co ve mně vyvolávalo zvláštní pocit. Já ten pocit znala, ale za žádnou cenu jsem si ho nechtěla přiznat. Nechtěla jsem být nezdvořilá, tak jsem řekla jen: " Bolí mě hlava, půjdu si lehnout. Dobrou." Původně jsem chtěla říct něco jako: "Ne, s tímhle otravou tu nehodlám dál trčet." Ale přece jenom, jsem "hodná holka" nebo si to alespoň všichni myslí, a to mi zatím vyhovovalo.Už není důležité jestli to pravda je, anebo ne…
Sněžný levhart -Irbis- info
21. února 2011 v 21:26 | fairlight
|
k.šelmy
Levhart sněžný také irbis, bývá po právu považován za jednu z nejkrásnějších kočkovitých šelem. Tohoto obyvatele vysokých hor Střední Asie vybavila příroda k životu v drsných podmínkách velehor. Jemných, hustých a nádherně zbarveným kožichem. Dorůstá délky 1-1,3 m, huňatý ocas měří až 90 cm, hmotnost se pohybuje od 25 do 50 (kg), výjimečně až 70 kg. Původní areál rozšíření sahal od Afghánistánu východně až po jihozápadní břehy Bajkalského jezera, zabíral horské pohoří západosibiřského a Mongolského Altaje, Ťan Šan, Pamír, Changaj, Hindúkuš, Kašmír.
Irbis obývá horské alpínské stepi, řídké lesy, skalnatá úpatí hor a okraje sněhových a ledovcových polí. V létě vystupuje do nadmořské výšky až 6000 m, v zimě se stahuje do poloh kolem 2 000 metrů, někdy se za kořistí stěhuje i níže. Velmi dobře skáče a loví hlavně kozorožce, divoké ovce argali, kozy šrouborohé, tahry, v nižších polohách i jeleny, divoká prasata a drobnější obratlovce. V blízkosti lidských sídel se odvažuje i na stáda domácích zvířat. Proto jej pastevci a lovci stále pronásledují, na mnoha místech byl již zcela vyhuben a dnes patří k nejvíce ohroženým šelmám.
2. KAPITOLA -3. část
13. února 2011 v 15:33 | Fairlight
|
Vlčí Hněv - příběh
*
V tunelu byla úplná tma a několikrát jsem zakopla.Když jsme asi po pěti minutách vyšli na světlo, přivřela jsem oči a zastavila se. Pomalu jsem je otevírala. První co jsem uviděla byla voda a u ní stála vlčice s mláďaty. Když si mě všimla , mírně sklonila hlavu a po chvíli ji zvedla. Usmála jsem se na ní.
"Kde to jsme?" Sorcha si sedla a podívala se na mě.
"V Ráji."
"V Ráji?"
Raven design ^^
13. února 2011 v 15:29 | Fairlight
|
*novinky*
Tak co říkáte na naší novou image? :)
Vraní design ^^
Je to něco jiného než minule .. jiný styl a tak .. ale přece jenom doufám, že se Vám líbí ^^
Rovnou k tomu přihodím další část přběhu - Vlčí Hněv
A je to tady !! 1.1. 2011 !! Yahooo !! ^^
1. ledna 2011 v 0:18 | Fairlight
|
*novinky*
xD xD 1.1. 2011 !! Tak co, měli ste nějaká předsevzetí??
Víte co se říká, co a nový rok , to po celý rok, .. takže rychle do učení ! xD xD
A nebo do čehokoliv jiného .. :D :D ^^
Šťastný Nový Rok !! ^^
31. prosince 2010 v 23:48 | Fairlight
|
*novinky*
Šťastnej novej rok přeju Všem !
a všem zvířatům ve volné přírodě do nového roku přeju málo pytláků a úmrtí :(
a mnoho mláďat , lásky a štěstí ! :)
a tak pro radost ^^
Veselé Vánoce !
24. prosince 2010 v 12:19 | Fairlight
|
*novinky*
Veselé Vánoce všem !!! ^^
Samozřejmě i všem Zvířátkům, jak divokým, tak domácím mazlíčkům m^^m
Hodím sem pár obrázků ^^
A ještě popřeju zdraví, štěstí, lásku jak pro Vás tak i pro vaše mazlíčky ^^
A teď taky něco pro ty divoké :)
2.KAPITOLA - 3. část
15. prosince 2010 v 21:06 | Fairlight
|
Vlčí Hněv - příběh
Tk jsem tu po dlouhé době s dalším kouskem příběhu ^^ užijte si to :)
*
Otevřela jsem oči. Oknem prosvítali ještě slabé sluneční paprsky. Usmála jsem se a protáhla se. Dnes udělám konečně věc , kterou jsem chtěla udělat už dávno. Vstala jsem z postele a běžela dolů. Zpomalila jsem u botníku , ale nakonec jsem vyšla ven bosa. Nadechla jsem se čerstvého vzduchu a rozeběhla jsem se, po orosené trávě, k lesu. Zastavila jsem se a zhluboka se nadechla. Lehla jsem si do mokré trávy a zavřela oči. Jen jsem poslouchala ptačí vítání slunce. Po chvíli jsem uslyšela kroky. Otevřela jsem oči a pomalu si sedla. Přede mnou stála bílá vlčice.Bílá jako první sníh.. Podívala jsem se na sebe . Krásné bílé šaty .. To ne .. ten sen .. Zdá se mi znovu?"
,,Vstaň." Vytřeštila jsem na ní oči.
"Co prosím?"
"Vstaň .."
"Já?"
"Ano." Bylo to jako šepot větru, ale věděla jsem
, že ke mně mluví ona.
, že ke mně mluví ona.
"Jsi ta vlčice ze snu , že ano?"
"Ano .." Za vlčicí se objevil další vlk. Krásný ,šedý, mohutný
vlk.
vlk.
"Ty .. jsi ten vlk, který se chytil do pasti!"
"Ano jsem. Ve skutečnosti se mi ale nikdy nic nestalo."
"Aha .. To je dobře.. A máte nějaká jména ?"
,, Já jsem Sorcha." Vlčice mírně sklonila hlavu.
,, A já Faolan." Vzpomněla jsem si . že je to jeden z párů vlků, kteří si při prvním setkání jen sedli, zatímco ostatní leželi.
"Nejsi ty náhodou alfa vlk?" Zdálo se mi , že se usmál.Mírně naklonil hlavu na stranu.
"Jsu chytrá." Usmála jsem se .
"No , vím toho o Vás hodně."
"Uvidíme."
"Eh?"
"Pojď za námi."
Vlci se rozešli zpátky do lesa.
"Kam to jdeme ?" Neodpověděli. Šli pořád dál.
"Proč se mi zdají ty sny? Co to znamená?" Opět neodpověděli.
"Ale notak, copak mě neslyšíte?" Jen šli dál, ale neodpovídali.
"Dobře vzdávám to , evidentně nemá cenu se teď na cokoliv ptát."
Nešli jsme tou cestou jako vždy. Šli jsme skrz les, pořád hlouběji. Pod nohama se mi začala , místo větví a jehličí, zjevovat tráva. Les se začal víc
a víc zelenat. Všude byly jen listnaté stromy, mech tráva, lesní ovoce a také pár květin. Blížili jsme se k mohutnému stromu. Byl to zvláštní strom, přes jeho podivně převislé
větvě nebyl vidět ani kmen. Když jsme od něj byly asi pět metrů, vlci se zastavili.
a víc zelenat. Všude byly jen listnaté stromy, mech tráva, lesní ovoce a také pár květin. Blížili jsme se k mohutnému stromu. Byl to zvláštní strom, přes jeho podivně převislé
větvě nebyl vidět ani kmen. Když jsme od něj byly asi pět metrů, vlci se zastavili.
Oba natáhli přední tlapy dopředu, takže to vypadalo, jako kdyby se klaněli. Zůstala jsem stát a jen se na ně dívala. Sorcha se na mě podívala.
"Mám to taky udělat? Mám se uklonit?" Kývla na mě.
"Jako .. úplně stejně?"
"Jestli to dokážeš." Snad .. Klekla jsem si tedy na kolena a položila ruce přesně jako ona.Sorcha se otočila zpátky a oba sklonili hlavy. Po chvíli jsem jí sklonila i já.
Chvíli se nic nedělo, ale potom..
Najednou se větvě, co zakrývaly kmen, začaly hýbat. Otáčeli se pryč od kmene
a za nimi se začala objevovat díra. Když se větve přestaly hýbat, vlci vstaly a šli ke stromu blíž.
a za nimi se začala objevovat díra. Když se větve přestaly hýbat, vlci vstaly a šli ke stromu blíž.
"Pojď za námi, neboj se.." Stoupla jsem si a Faolan vešel dovnitř.
"Běž , půjdu hned za tebou." Kývla jsem na ní, sklonila se a šla za Faolanem. Sorcha se rozhlédla kolem , otočila se zpátky, dotkla se tlapou jedné z větví a rychle
vběhla dovnitř. Větve se rozhýbali a opět zakryly vchod do neznáma…
vběhla dovnitř. Větve se rozhýbali a opět zakryly vchod do neznáma…
Zde hledá 
